Studentské práce

Tina Peterková

Milost

Rychle se otočím. Praskání bylo vydáváno za mnou. Jsem si tím jistý. "Haló?" zeptal jsem se. Moc potichu. Kamarád vedle mě otázku opakoval. Žádná odpověď. Udělal jsem krok vpřed. Pohledem vzad se chci ujistit, že v tom nejsem sám. Nikdo tam nebyl. Žádná známá postava mého kamaráda. Žádný obličej, který mě měl ujistit. "Co?" vyslovil jsem sám pro sebe. "Tohle není vtipné!" Už jsem toho měl dost. Moje naštvání ale nepřekonalo strach, který mi leze po zádech. Praskání. Znovu. Praskání, šustění, kroky. A nic. Černo.

Náhle strach opustil moje tělo jako voda. Byl jsem lehký, zpěvný pták by mi mohl závidět.

Vezme si vše. Jenom moje tělo, prázdnou ulitu, nechá ležet na mokré zemi lesa. Milost. Byla mi udělena milost.